Minipivovary Buckerfield a Canoe jsem již znal, opakovaná návštěva však určitě ani jedné straně neuškodila. V samotné Victorii jsem napočítal 4 lokální pivovárky s jejichž výrobky nebyl problém se osobně a důvěrně setkat v místních pubech. Služebně nejstarší z nich Vancouver Island Brewing Comp. byl založen již před čtvrt stoletím a dnes vaří jakousi o něco příjemnější alternativu výrobků masové pivní produkce.Ležáky, ale i stouty se dají vypít, naprosto ničím však nezaujmou. O mnoho lepší je další, mnohem mladší a agilnější pivovar Phillips, který vaří jak ležák (na můj vkus poněkud nasládlý) tak ale (Blue Buck)i porter, ve kterém výrazná chuť hořké čokolády ladí s jemňoučkými podtóny Portského vína. Pivovar Lighthouse potěší standardním ale i nepříliš silným, trochu nasládlým stoutem, který lehce připomíná své vzdálené starší bratry v domovské Velké Británii (nikoliv v Irsku).

Nejčerstvějším přírůstkem v rodině victorijských pivovárků je malá provozovna Driftwood. Ale je silně chmelené a chmel (téměř už tzv. "chmelový květ") v něm naprosto chuťově dominuje, možná na úkor dalších chuťových ingrediencí. O to více překvapí vynikající pšeničňák White Bark (Bílá kůra)svou velice světlou barvou s nenápadnými odstíny zelené. Chutná trochu jako belgický Hoegaarden, je však lehčí, ještě intenzivněji chutná po induloně a nejeví žádné známky kyselosti, nýbrž je perfektně chuťově i čichově vybalancovaný. Tento nápoj není pro běžné konzumenty, ale pouze pro zralé, zkušené a vezkrze tolerantní Pivaře. Nemohu se pochopitelně na tomto místě nezmínit o nejstarší fungující victorijské hospodě Spinnaker, která oblažuje širokou pivařskou veřejnost již více než 25 let. Vedle svrchně kvašených ESB či IPA v americkém stylu vaří též britské bittery, portery a mildy, které jsou poté podávány při předpisových teplotách. Za zmínku stojí rovněž mimořádně zdařilé Nut Brown Ale.

   Martin  Jarošek